Příběhy pomoci - Petr Roštěk

Petr Roštěk celý život sloužil – své zemi i své mamince. Byl profesionálním vojákem, nasazeným i v zahraničních operacích, a když maminka vážně onemocněla, rozhodl se pro zásadní krok: odešel z armády, vzdal se výsluhy a místo toho vzal odstupné, aby jí mohl koupit základní vybavení a být jí nablízku až do konce.

Po její smrti se zhroutil. Dnes je mu 64 let. Už 15 let žije bez domova.

V létě pomáhá místním lidem, kteří mu občas dají jídlo nebo oblečení. Přesto nikdy nežebral. Má v sobě hrdost a důstojnost, která z něj nikdy nezmizela. „Než bych žebral, radši chcípnu,“ říká otevřeně. Přiznává, že někdy pije – ale nikdy ho nikdo neviděl ležet opilého na ulici, nikdy nedělal nepořádek. Nikomu není na obtíž. 

Odmítl nabídku bydlet u své dcery. Ne proto, že by nechtěl – ale protože věří, že když si to v životě „pokazil“, má nést následky sám. Důstojně. Trpí bolestmi, čeká ho operace nohy. Pokud pomoc nepřijde teď, může následovat amputace, invalidita a trvalý pobyt ve zdravotnickém zařízení.

Vojenský fond solidarity se rozhodl přispět na úhradu dluhu, který bránil vyřízení jeho starobního důchodu. Díky tomu bude mít Petr pravidelný příjem, a hlavně – naději na návrat do běžného života. Již 11. prosince byl převezen do azylového domu ve Veselí nad Lužnicí.  Pokud se osvědčí, má šanci na místo v Domově pro seniory.

Pomáhat těm, kteří sloužili. Vrátit člověka zpátky do společnosti.
To je smysl naší práce.