Na vozíku, ale znovu v práci. Leteckému odborníku pomohli s návratem jeho kolegové

Už dva roky je kapitán Luboš Rous z 24. základny dopravního letectva na invalidním vozíku. Život mu změnila těžká dopravní nehoda. Vynikající letecký technik, který se během let vypracoval až k elitní dopravní letce, může nyní díky pomoci Vojenského fondu solidarity i kolegů znovu na základně ve Kbelích pracovat.

Stalo se to 14. října 2019. Malé zaváhání, po němž následovala těžká dopravní nehoda. Několik měsíců se Luboš Rous zotavoval v motolské nemocnici. V nejtěžších chvílích při něm stála nejen rodina, ale i kolegové ze základny, kteří ho v nemocnici pravidelně navštěvovali. „Když měl Luboš po několika měsících to nejhorší za sebou, všichni jsme si oddychli. Verdikt doktorů ovšem zněl jasně: paralýza obou dolních končetin, život na vozíku,“ vzpomíná major Josef Karbulka, velitel technické letky. Kolegové začali přemýšlet, jak Lubošovi a jeho rodině s budoucností pomoci.

O pomoc mohou žádat i spolupracovníci

Oslovili Vojenský fond solidarity a požádali o příspěvek na přestavbu domu na bezbariérový a další stavební úpravy. „Byl jsem překvapený, že žádost o pomoc může zaslat kdokoli znalý situace, nejen člen rodiny. Manželka měla v té době dost jiných starostí, hlavně na ni padla péče o dvě nezletilé děti. Vyplnili jsme tedy formuláře, vyčíslili náklady na přestavbu domu a vše zaslali,“ popisuje Karbulka.

Na konci loňského března fond rozhodl o přidělení finančního daru a během několika dní peníze poslal. Když se dům přizpůsoboval pro život s vozíčkem, byl Luboš v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Nejen tam se smiřoval s novým životem a přemýšlel o budoucnosti. A i tehdy zasáhli jeho vojenští kolegové.

Luboš nám pomohl, nic jsme ho nemuseli učit

„Shodou okolností mi odcházel technik do starobního důchodu, hledal jsem za něj náhradu a Luboš byl skvělá volba,“ zdůrazňuje podplukovník Jan Tuček, velitel 244. letky oprav letecké techniky a dodává: „Luboš ostatně na téhle letce začínal, nebylo tedy potřeba jej nic učit. Svými dosavadními zkušenostmi a znalostmi mi ušetřil dva roky, které bych potřeboval na zaškolení adekvátní náhrady.“

Staronové pracoviště Luboše Rouse pochopitelně muselo projít drobnými úpravami. Provozní středisko zřídilo bezbariérovou koupelnu a toaletu, vlastními silami vojáci postavili nájezdní plochy před a uvnitř hangáru a celkově mu přizpůsobili kancelář pro pohyb na vozíčku. „Díky podpoře velitele a po dohodě s personálním oddělením jsme vše upravili také administrativně. Luboš je tak nyní plnohodnotným technikem a velkým přínosem pro celou inženýrsko-leteckou službu,“ uzavírá Jan Tuček.

autor: kpt. Zuana Špačková